Jak studovat VŠ

Přechodem na vysokou školu se podstatně  mění  Tvůj  způsob života.

Hlavní změny

Vysokoškolák zpravidla opouští rodiče, přechází do jiného města a mění své bydliště. Začíná si sám organizovat studijní a pracovní povinnosti a také svůj volný čas. 
Třebaže nároky studia stoupají, kontrola výsledků učení není (ve srovnání se střední školou) tak častá a systematická. Největší podíl zodpovědnosti za své vzdělání nese student sám. 

Změny ve školním vyučování 

Vyučující na vysoké škole očekává, že jsi ochoten/na studovat a že máš dostatečné schopnosti ke studiu. Řada studentů je však ještě ze střední školy zvyklá studovat jen pod neustálým nátlakem, a pokud nátlak povolí, činí jim potíže systematicky se učit. Oproti střední škole je také student najednou nucen naučit se v krátkých časových intervalech několikanásobně větší počet informací, než byl doposud zvyklý. 

Mnohdy musíš nastudovat i text, který se při přednáškách či seminářích detailně neprobíral. 
Tvým úkolem není osvojit si pouze „vyučovací předmět“, jako tomu bylo na střední škole. Nyní se setkáš s vyvíjející se vědou se vším, co k ní patří: náročné pojmosloví či mnohdy rozporné názory vědců. Také pochopíš využití vědeckých poznatků v praxi. 

Vysokoškolské studium tedy předpokládá porozumění složitějším vztahům a souvislostem, nadhled nad detaily. Tyto postupy uplatníš při seminárních a závěrečných pracích, při závěrečných zkouškách, ale také po absolvování fakulty ve své praxi. 

Vhodný studijní styl 

V zásadě se můžeš setkat se třemi strategiemi, způsoby učení, které studenti na vysoké škole nejčastěji uplatňují. 

1.    Studenti, kteří chtějí ve studiu nalézt osobní smysl. Snaží se učivu skutečně porozumět. Jsou pro učení vnitřně motivováni, baví je poznávat nové věci, pracují samostatně, takže jejich příprava do jisté míry nezávisí na kvalitě výuky. Mají vnitřní motivaci ke studiu, a proto nepotřebují být zvnějšku pobízeni. 

2.    Studenti, jejichž snahou je učivo reprodukovat, učí se věci nazpaměť. Motivace je u nich vnější, musí tedy být zvnějšku pobízeni. Bojí se špatné známky, snaží se vyhnout neúspěchu. Kvalita jejich učení závisí do značné míry na pojetí výuky a nárocích učitelů. 

3.    Studenti, jejichž snahou je dosáhnout co  nejlepších výsledků. Jsou ochotni například opakovat zkoušky, aby získali lepší známky. Mají rádi úspěch, dokážou usilovně pracovat, nechybí jim sebedůvěra, jdou za svým cílem. Umějí se přizpůsobovat požadavkům různých učitelů. Vyžaduje-li pedagog porozumění, učí se do hloubky. Vyžaduje-li reprodukování faktů, učí se nazpaměť. Motivace tohoto typu studenta je jak vnější, tak vnitřní. 

Jak vidíš, každý ze zmíněných studijních stylů má své přednosti i nedostatky. Zkus se sám/sama zařadit k některému typu. Se vzrůstajícími zkušenostmi budeš jistě svůj studijní styl měnit a modifikovat. Nejvhodnější bude využívat předností všech tří typů, pružně reagovat na povahu učební situace podle měnících se podmínek. 

Racionální využití času 

Z předchozího textu vyplývá, že na vysoké škole si musíš umět daleko lépe organizovat čas než na škole střední. Vyplatí se Ti pečlivěji uvažovat, co bys chtěl/a dělat, co bys dělat měl/a a co musíš udělat bezpodmínečně. 





Mnoho studentů tvrdí: „Přece jsem nešel na vysokou školu proto, abych se pořád jenom učil“. To od Tebe nikdo nechce, není to nutné a zřejmě ani možné. Dobrá studijní příprava nemusí být mnohahodinová, ale musí probíhat v nejvhodnější dobu (dopolední a odpolední hodiny), ve vhodném prostředí (tam, kde nejsi rušen/a), musí být intenzivní a měla by přinášet odpovídající výsledky. Odsouvat ji “až na potom“ a “až zbude čas“ je velmi riskantní, neboť před zápočtem či zkouškou si požadované učivo student obvykle nestačí ani zopakovat, natož se učit vše poprvé. 

Nauč se tedy rozumně hospodařit s časem. Samozřejmě, některé činnosti budeš mít pevně stanoveny (např. začátek a konec výuky), u jiných činností si pořadí a délku budeš určovat sám/sama (příprava na zkoušky, sportovní aktivity, brigády, kulturní vyžití). Záleží jen a jen na Tobě, kdy, kde a jak dlouho se budeš bavit s kamarády, kdy budeš sportovat, kdy půjdeš za kulturou a kdy se budeš připravovat do školy. 

Už Seneca upozorňoval své přátele: “Nemohu říci, že nemám ztráty, povím však, co ztrácíte, proč a jak. Nezapomeňte, že největší část života utíká těm, kteří dělají věci špatně, veliká těm, kteří nedělají nic a celý život těm, kdo dělají, co dělat nemají“. (Seneca: Výbor z listů Luciliovi. Svoboda, Praha 1969). 

Všechny hlavní činnosti si poznamenej do diáře. Důležitý je rozvrh - kolik času budeš potřebovat na výuku, na přípravu, které dny jsou nejexponovanější a které naopak volnější. Podle toho pak můžeš využívat volný čas. Program na konkrétní den pak zpřesňuj podle aktuální situace. 

Zdravá životospráva 

Zdravý způsob života má význam pro Tvou tělesnou i duševní výkonnost. A tak využij jak svůj čas studijní, tak svůj volný čas - ten je určen pro regeneraci sil. Na Tobě samotné/m záleží, jaký druh odpočinku si vybereš. 





Jak vyplývá z předchozího textu, je Tvůj denní program na vysoké škole určován výukou, samostatným studiem a ostatními povinnostmi. Kromě toho je nutný čas pro spánek (v průměru 7 hodin denně), tělesnou hygienu, čerstvé jídlo a pitný režim (denně alespoň jedno teplé jídlo a v průměru 2,5 - 3 l tekutin).

Pro upevňování svého zdraví si zařaď pravidelnou pohybovou aktivitu či sport. Můžeš si osvojit i relaxační metody. Vedou ke snížení napětí či neklidu a roztěkanosti. Zde pomáhají také společenské a kulturní aktivity, k nimž mají studenti vždy dost příležitostí.